Lenka [Album]

Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním
Podrážděný vším tím hemžením

Uražen, přesto toužím být uviděný
A tak svlékám duši aspoň do půl těla
Taky by jsi měla

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí
Stojím tu bez účasti, všechny svý části
Drolím do slov, chycen v pasti

Já dobře vím, že v sobě nic nezměním
Mezi námi stěna tenká
Nadechni se, už jsi velká

Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa
Stačí jedna věta a přístav potopen

Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta
Jak nejistá stává pod oknem
Když prší

Jak melodie hrací skřínky
Schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem
Co my dva zmůžem bez maminky
Dvě snivé děti s rozechvělým hlasem

Lenka, náplast na bolení hlavy
Noční osvětlení Prahy
Vše skutečné, jak říká, stejně není věčné

A když jí víno zbarví tváře
Říká ano bez faráře
A kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu

Svírá mý svědomí jak zbraně
Když moje třesoucí se dlaně
Jí bloudí tělem k místům určení

Ne není, ne není jiné vysvětlení
Po ranním tlení noční korespondence Lence
Jen se koukni, svět se mění
Ale my dva jak dotek bez chvění a končí píseň