Kfjetina

Z lidí se stávaj dospělí
Protože není dost pochopení
A měním se taky já tou dobou sním

Pod muší křídla se schovávát vždycky
Když tuší že prší na duši
Z nadzemských výšek mi zámává a srdce buší

Je kfjetina a jediná co věří
Že zvěři dá se věřit
Že natrnitým keři nedá se spát

Uprostřed nebe je díra
A právě víra v ní ji otevírá
Posun s cizích světů jak střela kolometu
Podléhám ti, podléhám ti

A ty jsi ta láhev nedopitá
Skrytá v krytu trilobita

Na hrotu pera mám větu
Která zůstane do večera
Nevyřčena, jinak ztácí cenu
Nechci být autorem frází
Jak voda z prolomených hrází
Unášíš mě, unášíš mě

Na tisíc malej kousků rozložim si svět
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř

Na tisíc malej kousků rozložim si svět
A pak zas poskládám no a ty budeš zpět
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř