Pochyby
Mlád dvacet devět let a devět měsíců
Dost starý hledět zpět do dětských střevíců
Jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh
Jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch
Hovořím k vám
Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby
A ústa plná střepů náhradou za zuby
Mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti
Mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti
Tak možno žít
Já žvaním tu a tam a slova nechybí
Však jistota ta tam a vládnou pochyby
Je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací
A nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací
Tak tomu jest
Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské
A poté krotce kňourat veršíky lokajské
Lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky
Lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky
Jak mnozí činí
Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem
Mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem
Pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem
Pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem
Tak možno přežít
Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení
Že dosud hlavu nosím, která je k myšlení
Já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku
Též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku
Pro moje mandle
Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší
Však v jádru je to koule - tvar, který potěší
I posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci
Když podle ní ho poznají i páni úředníci."
Razítko, podpis
Má hlava je teď vzata beze všech předsudků
A zbývá ptát se kata po jeho úsudku
To odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba
A předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:
K životu prostě
Je tedy hlava v suchu anebo v paruce
A zbývá v tomto duchu přejíti na ruce
Je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá
A leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá
A kde je levice
Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit
Že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit
A stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí
Že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí
Prakticky vzato
Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí
Že botou do ní kopnou a svážou zápěstí
Však poctivec i parazit smí lokty čelit davu
A pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu
Nárazy o zeď
Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou
Máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou
Smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče
Pak stačí trocha pokání a decilitr pláče
Lid tomu chce!
Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý
Máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví
Smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu
Neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu
Svět si ho žádá!
Tak pardon, je to osud, že všichni láteří
Proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři
Co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem
A tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem
Jak račte vidět
Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky
Mne učinily skřetem na úkor hlavičky
Když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti
I daly mozek do lebky a trochu výřečnosti -
- dost smutný dar
Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku
Že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku
Však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:
Ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek
Které mne chtějí
Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka
Však řekli, že i stát mne bere za synka
Pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes'
"Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!", a od tehdy až podnes
Jsem adoptován
Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti
Já učil se též lháti - zbraň proti podlosti
Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí
Vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí
Chceš-li ji látat
Nuž věru není slastí, když děti shledají
Že jednou zve se vlastí a jindy partají
Že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě
Pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -
- matička naše
Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat
A že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat
Pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce
Že matek vlastním několik, však jednoho jen otce
Konečně jistota!
Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili
Že lépe, než žít v kleci, je nemít košili
Teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece
A mistři tančí do noty a pokřikují z klece
Že prý jsem zradil!
Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit
Když po tváři mne praští, mám druhou nastavit
A oni - krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí
A žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí
Slunéčkům našim
Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou
Je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou
A sami chodí přežraní a almužny je živí
A žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí
Bída a nouze
Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě
Ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě
Kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo
Kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo
Případně na trh
Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik
Pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik
Anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor
Nic neumíš? Buď bachařem! Jsi imponent? Buď cenzor
Anebo fízl!
Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení
Však často, což je k zlosti, čert místa vymění
A pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci
Pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci
K obrazu svému
Když domovník je knězem, kněz čistí ulice
Když lékař chodí s dřezem a pere spodnice
Pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše
Pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše
K obrazu světa
Já rukama jsem měřil o chleba starosti
Své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti
Však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole
A tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role
Prý třeba změny
Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba
A ruka podepřela, kde mravů potřeba
Však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek
Výsledek - jizvy na lebce a rozražený spánek
Prašť jako uhoď
Já hledal cestu pravou a našel útěchu
Že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu
Však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit
Že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit
Zavládl hrobař
Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se
Že hrobař nezná žertu, je vážný z profese
Chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot
I nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot
A teď jsem tady
Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace
Když hrobař šoupe rakví a čeká ovace
A z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti
Tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti
Hlavou pak mysli!