Stokrát chválím čas

Po lávce tvého nártu přejdu nejsnáz pláče proud
Na stéble tvého zápěstí mohu dál i v bouři plout
Jen v hořkomléčné dráze tvých vlasů chtěl bych spát
A máš-li vést mě k zkáze, tak já ji příjmu rád

A stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas
Každý záhyb tvůj i vlas já znám
A kdyby náhle blesk tu sjel
Srdce spálil na uhel
Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám

Jak terče střelnic na poutích jsou ta souhvězdí tvých pih
A máš tak svůdná zákoutí jež neznat byl by hřích
V tvých nástrahách jak v Seině se topím dál a dál
A znám tě stále méně a já bych rád tě znal

Stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas
Každý záhyb tvůj i vlas já znám
A kdyby náhle blesk tu sjel
Srdce spálil na uhel
Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám

Ač ráno sám jsem v dálce, ta horkost má je táž
Na mráčky píšu palcem, co dávno, dávno znáš

Že stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas
Každý záhyb tvůj i vlas já znám
A kdyby náhle blesk tu sjel
Srdce spálil na uhel
Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám