Sen

ŠTĚPÁN:
Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní
Že za vstřícnost platíme vysokou daní
A ve vlastním městě jsme my jako cizí
S vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
A doma jsem zjistil, že peníze chybí
To okrad mě zas jeden o moji hrdost
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

PEKAŘ:
Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš
Myslím však, že není tak
Zle

ŠTĚPÁN:
Zrovna ty mě zarážíš

PEKAŘ:
Mluvíš jak darebák!

ŠTĚPÁN:
Hle!!
Kdosi na odvetu
Hodil kámen - já bych řek
Možná, že se pletu
Že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc

VŠICHNI:
Stačí jen mžik a už nemají nic!

ŠTĚPÁN:
No! Přesně tohle je ten správný lék
Jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek
Že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!

VŠICHNI:
Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
Zůstaly!

ŠTĚPÁN:
Jak symbol práva!

VŠICHNI:
Národu sláva!

ŠTĚPÁN:
Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
Schovali !?
Před vlastní duší...

VŠICHNI:
A srdce buší!!!

ŠTĚPÁN:
Teď běžte domů, emoce stranou
Pro vaše děti, pro zem milovanou
Zítra se sejdem všichni zas tady
Bez těch, kdo nepatří do naší řady